Biiblické učení

Je pravdou, že v Písmě se nesetkáváme s výslovným učením o antikoncepci. Je to tím, že tento problém v době Izraele nebyl nikterak aktuální. Starý Izraelita  toužil po potomstvu. Bezdětnost byla pokládána za velké neštěstí, za Boží trest, za společenskou pohanu, hojnost potomstva za projev Božího požehnání. Krásně to vystihují starozákonní žalmy , např. žalm 127, kde se praví: „Hle, Hospodinovým  darem jsou synové, odměnou je plod lůna. Čím jsou bojovníku šípy v ruce, tím jsou synové z mladých let.„ Tento postoj Izraelity vylučoval jakoukoliv snahu omezit počet svého potomstva. Starozákonní člověk doufal, že alespoň ve svém potomstvu uzří Mesiáše.

Přesto se však setkáváme s velmi markantním případem antikoncepce, a to ve vyprávění o Onanovi, synu Judy v 1. Knize Mojžíšově kap. 38, 8 - 10. Než přikročíme k výkladu tohoto příběhu bude třeba, abychom se seznámili s takzv. levirátním zákonem, který se nachází v   5. knize Mojžíšově,kap. 25, 5 10. Tento zákon ukládal švagrovi / levir - latinsky  švagr, proto se tento zákon nazývá levirátní /, aby vešel k vdově po svém zemřelém bratru, který po sobě nezanechal mužského potomka a zplodil mu potomka. Prvorozený syn, který vzešel z takového svazku byl zákonně pokládán za potomka zesnulého, byl nositelem jeho jména, byl jeho dědicem. Nesplnění tohoto požadavku sebou neslo určité důsledky, o kterých bude řeč později.

Nyní s vraťme  k případu Onana. Zde máme klasický příklad pro levirátní zákon. Starší syn Judův, Er umírá z blíže neuvedených důvodů - jeho smrt je pokládána za Boží trest za nějaký jeho přečin. Jeho otec Juda nařizuje svému mladšímu synu  Onanovi, aby vešel k jeho manželce, nyní vdově Tamaře, aby svému bratru zplodil potomka. Setkáváme se zde s typicky patriarchálním přístupem, kdy otec vybírá svým synům nevěsty. Toto pro nás nezvyklé jednání bylo v tehdejší době závazným mravním kodexem - dobro potomstva bylo ceněno tak vysoko, že snaha aby po zesnulém zůstali legitimní potomci  plně ospravedlňovala takové jednání, činila z něho dokonce závazný projev piety. Onan však jednal vychytrale, jak popisuje Písmo: „ Onan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka„ /Gen 38. 9/. Toto jednání však sebou nese neblahé důsledky: „Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho„/Gen 38,10/.

Odsouzení Onana bylo pokládáno za trest za jeho jednání při pohlavním styku. Tímto způsobem tento text vykládali církevní otcové, např. sv. Augustin, tento výklad přejímá i encyklika Casti connubii Pia XI. A  právě tento výklad je dnešními teology zpochybňován: potrestání Onana se vztahuje prý na jeho neochotu zplodit svému bratru potomstvo a ne na jeho antikoncepční praxi. Kdyby tato námitka obstála při podrobnějším zkoumání, ztratil by ovšem text Gen 38, 8 - 10 svůj význam biblického  argumentu pro nepřípustnost antikoncepce.

Je proto třeba, abychom tento text podrobili hlubšímu zkoumání a položili si otázku:  Co učinilo jednání Onana tak zavrženíhodným , že za to nakonec zasloužil trest smrti. Co způsobilo, že „jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé„ ? Byla to pouze jeho neochota zplodit svému bratra potomka a dědice, bylo to neuposlechnutí pouze lidského předpisu a zvyku který se nám dnes jeví jako dosti pochybný, nebo byla  to jeho praxe při pohlavním styku? Abychom si mohli tyto otázky zodpovědět, musíme se obrátit k pozdějšímu textu, tj. Deut 25, 1 - 10, kde se dovíme s jakými tresty musí počítat Izraelita , který není  ochoten  podrobit se nařízení levirátního zákona.

       V uvedeném textu čteme: „Jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, vystoupí jeho švagrová do brány  ke starším a řekne: ,Můj švagr se zdráhá  zachovat svému bratru jméno v Izraeli, není svolný užít vůči mně práva švagrovství.’ Předvolají ho tedy starší jeho města a promluví s ním . Když bude stát na svém a řekne: ,Nechci si ji vzít’, přistoupí k němu před staršími jeho švagrová, zuje mu střevíc, plivne mu do tváře a prohlásí:  ,To si zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům.’ I bude mít v Izraeli přezdívku : , Dům vyzutého„./Deut 25, 7 - 10/

       Jestliže srovnáme tento text , který stanoví potrestání za opomenutí , kterého se dostalo Onanovi, zjistíme značný rozdíl. V běžném  životě izraelského národa  byla zřejmě záležitost  zachování levirátního zákona věcí dohody mezi příbuznými. Vdova po zesnulém mohla od svého práva tiše odstoupit, nemuselo dojít k soudnímu projednání . Pouze  když  na svém právu trvala, mohlo po slyšení před staršími města dojít k líčení, které v případě trvající neochoty švagra vyústilo v poněkud kuriózní společenskou potupu. Není zde však řeč o případném potrestání smrtí. Vyplývá z toho logický důsledek, že pouhé opomenutí levirátního  zákona nemohl být pokládán za  tak trestuhodný čin, že by zasluhoval smrt, že se jednalo spíše o sociální přečin, s citelnými sociálními důsledky. Proč byl tedy Onan tak přísně potrestán? Protože se nejen provinil odmítáním levirátní povinnosti /tím by se byl jednoduše provinil i tehdy, kdyby k manželce svého bratra vůbec nevcházel/ , ale protože se choval nepřirozeně při pohlavním styku. Jeho vina, která mu nakonec vynesla přísné potrestání smrtí, spočívala v součtu několika provinění: neochoty splnit příkaz otce, neochoty zplodit svému bratru potomstvo a ve vychytralém  jednání při pohlavním styku, které je podrobně líčeno, aby bylo poukázáno na jeho zvlášť  zavrženíhodný charakter.

       Lze proto v textu Gen 38, 8 - 10 právem spatřovat odmítnutí coitus interruptus, jakožto antikoncepční metody, která je odsouzeníhodná pro svůj potomstvu nepřátelský ráz.  Antikoncepce skutečně je v příkrém rozporu s biblickým poselstvím, které v sexualitě spatřuje především službu životu budoucích generací.

       V některých textech Nového zákona / Gal 5,20; Zjev 9,21; 21,8;22,15/ se hovoří o takzv. „farmakeia„ , o pachatelé tohoto hříchu se nazývají farmakoi.  Je počítán mezi hříchy „ vylučující z království Božího„. Zdá se že v tomto pojmu jsou zahrnuti všichni, kteří míchali různé nápoje a jedy, mezi nimi i abortivní a antikoncepční přípravky.  Didaché, Učení dvanácti apoštolů se zmiňuje  pro srovnání také o „farmakeia„, a ti , kteří je užívají jsou „ vrazi  potomstva, ničitelé  obrazu Božího„.