Mezidobí 08.neděle (cyklus A)

Když čteme evangelium, může se nám zdát, že Pán reaguje zvlášť tvrdě, když se jedná o peníze. Bohatému mladíkovi říká, aby prodal vše co má, peníze rozdal chudým a pak šel za ním. Odmítá rozsuzovat lidi v jejich majetkových a dědických sporech a říká jim, že snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatý do nebeského království. Když přichází do chrámového nádvoří, převrhne penězoměncům jejich stoly i s jejich mincemi a vyhání je ven.

Zdá se nám, že Pán je alergický na peníze. Ve skutečnosti tomu však tak není. Pán ví, že peníze k realitě našeho života patří. To, co odmítá, nejsou peníze jako takové, ale závislost na nich. Tuto závislost nazýváme také chamtivostí.

Nebezpečnost peněz spočívá v tom, že mohou ovládnout srdce člověka. Proto říká Pán: „Nikdo nemůže dvěma pánům sloužit. Nemůžete sloužit Bohu a mamonu“. Abychom porozuměli těmto slovům, je třeba, abychom se vžili do tehdejší sociální situace. Člověk byl buď člověkem svobodným, nebo byl otrokem. Svobodný člověk byl svým pánem, otrok někomu patřil, byl na někom závislý. Sluha, otrok sloužil svému pánovi. Nemohl sloužit dvěma pánům současně.

Pán Ježíš tuto situaci převádí do roviny duchovní. Člověk je před Bohem svobodným tvorem, ano člověk je Bohem povolán k tomu, aby se stal Božím přítelem. Je povolán do Otcova domu, který je všem lidem společný. Ve společnosti však existuje množství různých pánů. Nad všemi těmi „pány“ je jediný nejvyšší Pán. Pokud se někdo ocitá ve světě v situaci sluhy, je nemožné, aby sloužil dvěma pánům. Pán říká jasně: „buď bude jednoho zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne“. Slova Páně jsou tedy jasná: buď – anebo. To, co platí v rovině světské, platí především ve vztahu k Bohu. Nárok na lidské srdce ve skutečnosti nemá žádný „pán“ na zemi, jen Bůh sám. Žádný „pán“ v tomto světě, není skutečným „pánem“ člověka. Člověk nemůže nikomu patřit jako jeho majetek.

Pozorujeme, jak ve světě, v zemích, kde vládnou diktátoři, lidé svrhávají ze sebe tato ponižující jha. I my starší jsme prožili zkušenost života v totalitě, pod komunistickou, a co bylo to nejhorší, ateistickou, diktaturou. Tato totalita poznamenala náš národ až do dneška.

Přejeme národům, které bojují o svobodu, aby jejich boj byl úspěšný. Aby si také byli vědomi, že vybojovat si politickou svobodu, osvobození od jednoho typu diktatury není ještě tím konečným úspěchem. Že to není všecko. Že se snadno stane, že po svrhnutí jedné diktatury, lidé upadnou do područí jiné, třeba i horší. Dojde k tomu tehdy, když člověk zapomene, že jeho jediným Pánem je nebeský Otec, že jen On má nárok na celé naše srdce. Dát své srdce někomu jinému, znamená, že člověk zamění něžného otce, jak o něm mluví prorok Izaiáš v prvním čtení, za novou diktaturu tohoto světa.

Jsme rádi, že žijeme ve svobodném světě. Že nejsme ničí otroci. Že nikomu nepatříme. Ve skutečnosti však úplná svoboda je jenom iluze. Každý člověk někomu patří, pro někoho, nebo pro něco žije. Svoboda, ke které nás osvobodil Kristus, svoboda evangelia, spočívá v tom, že člověk patří jenom Bohu. A Bůh po nás chce, abychom Ho milovali „celým svým srdcem“, tzn. nedělitelnou láskou. Ano, Bůh se tuto lásku lidského srdce nechce dělit s žádným „pánem“ v tomto světě.

Avšak my lidé rádi děláme kompromisy, chtěli bychom sedět „na dvou židlích“. Lidské srdce je nerozhodné a váhavé, když jde o Pánaboha a Jeho práva. Bůh vyžaduje od nás „celé srdce“, a my jsme ochotni mu tak dát nejvýše 50 %. A hledáme si nějaké „nové pány“, závislosti, ke kterým upoutáváme své srdce.

Jeden z „pánů“ tohoto světa, je skutečnost, kterou Pán nazývá mamon. Nesmíme si však myslet, že mamon, je pouze záležitost bohatství. Slovem „mamon“ vyjadřuje Pán každou přílišnou starostlivost o hmotné zajištění. Všimněme si, že Jeho slova, ku podivu, nejsou adresována bohatým – ti asi mezi jeho posluchači nebyli – ale právě těm méně bohatým, nebo dokonce chudým. Jim říká: „nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, nebo co budete pít, nebo do čeho se budete oblékat, váš nebeský Otec, přece ví, že to všechno potřebujete“. Tyto starosti si nemusí dělat bohatí. Ti dostávají své poučení, své varování v příběhu o Lazarovi a boháčovi. Ne, slova dnešního evangelia, jsou adresována nám „obyčejným lidem“, zmítaným starostmi o živobytí.

Kristus nevyhlašuje válku penězům, nechce je odstranit ze světa, ví, že jsou součástí našeho života, jde mu však o to, aby nestáli mezi námi a Bohem. Kristovo Horské kázání je především o Boží lásce a o důvěře k Němu. Minulou neděli jsme slyšeli o přikázání lásky k nepřátelům – a Pán nás k tomu motivuje příkladem nebeského Otce, který miluje všechny lidi. Dnes nás varuje před přílišnou starostlivostí o hmotné zajištění, která snadno přeroste v závislost na mamonu, a motivuje nás výzvou, abychom více důvěřovali  Boží milující Prozřetelnosti, která je mnohem skutečnější než svět hodnot a věcí, na které si můžeme sáhnout svýma rukama. Tuto pravdu však je schopen přijmout pouze člověk, který si ve svém srdci uchoval touhu po duchovních hodnotách, touhu po Bohu a po společenství s Ním. Takový člověk si při všech nevyhnutelných starostech všedního života, zachová svou vnitřní svobodu, protože je si vědom, že smysl jeho života je vyjádřen slovy: „hledejte Jeho království a Jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“