6. neděle v mezidobí, cyklus B

6. neděle v mezidobí /B/

Ať jíte nebo pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě“ – praví apoštol Pavel na začátku dnešního čtení z 1. listu Korinťanům. Apoštol řeší problém pojídání pokrmů z pohanských obětí. Stávalo se, že někdo z pohanů pozval křesťana k sobě na hostinu, kde se předkládaly pokrmy z pohanských obětí. Vznikl tak problém dovolenosti účasti na takové hostině. Apoštol zde velmi jemně rozlišuje: křesťan by se neměl vystříhat společenského styku s jinověrci, měl by jej spíše chápat jako příležitost hlásat evangelium. Nemusí zkoumat odkud předložené pokrmy pocházejí, vždyť každé jídlo je dar Boží, a má být požíváno s vděčností. Avšak pokud by bylo zřejmé, že pokrmy mají svůj původ v pohanských rituálech, a vznikl by tak dojem, že křesťan souhlasí s těmito rituály, měl by toto jídlo odmítnout, aby nezpůsobil pohoršení mezi ostatními křesťany. Uvádí proto toto výchozí hledisko: „ať jíte nebo pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě“ – jinými slovy, nezáleží tolik na tom, co jíte nebo pijete, ale s jakým úmyslem to činíte, důležité je, abyste nikomu neuškodili, a to ani na těle, ani na duši, ale abyste všechno konali k větší Boží oslavě.

Když jsem přišel do semináře a koupil si první skripta, zjistil jsem, že na konci poslední stránky byla vždy uprostřed vytištěna zkratka O.A.M.D.G. Ptal jsem se starších spolubratrů, co to znamená a vysvětlili mi, že je to zkratka známého životního hesla sv Ignáce z Loyoly „omnia ad Dei maiorem gloriam“ – „všechno k větší slávě Boží“. Olomoucký arcibiskup, Boží služebník Antonín Cyril Stojan měl biskupské heslo: „buď  můj život jedna Boží chvála“. „Všechno k větší cti a slávě Boží“ – to by mělo být životním heslem každého křesťana. Apoštol Pavel nám říká, že i ty obvyklé, běžné, všední záležitosti našeho života, jako jíst, pít, spát máme konat k větší cti a slávě Boží.

Vyprávěl mi kdysi jeden starší kněz, že potkal na chodbě svého spolubratra, který si právě umýval ruce a ten uřekl: „jak je to krásné, že my křesťané, můžeme i takové maličkosti, jako je umývání rukou dělat ke cti a chvále Boží“. Tehdy se mu to zdálo být divné a přepjaté, že takovými maličkostmi může křesťan přispět k Boží chvále, ale později pochopil, že křesťan, který žije skutečně ve spojení s Bohem, může i těmito věcmi Boha oslavit.

Abychom opravdu všechno konali ke cti a chvále Boží, je vhodné probudit hned ráno dobrý úmysl, že svou denní činnost zasvětíme Bohu. Můžeme použít krátkou střelnou modlitbu: „všechno pro Tebe Ježíši“, nebo „všechno k cti a chvále Boží“. Tento dobrý úmysl můžeme častěji během dne obnovovat. Večer se doporučuje vykonat zpytování svědomí, zamyslet se, zda skutečně všechny naše skutky, slova, myšlenky byly ve shodě s Boží vůlí.

Když se budeme snažit žít k Boží cti a chvále,  když nás tento  ideál bude motivovat, snadněji splníme výzvu apoštola: „nebuďte nikomu pohoršením“¨. Apoštol nás nabádá, abychom nejen nikoho nepohoršili, tzn. nikomu svým špatným jednáním nezavdali příčinu k mravnímu pádu, apoštol nás nabádá i k tomu, abychom se vystříhali takových způsobů jednání, které samy o sobě nejsou zlé, ale toho druhého pro jeho slabost nebo nepochopení by nějakým způsobem mohly duchovně poškodit.

„Běda světu pro pohoršení“ říká Pán v evangeliu. „Pohoršení  sice přicházet musí, ale běda tomu skrze koho pohoršení pochází“ – dodává. A jak již bylo řečeno, člověk nepohoršuje jen tehdy, když dělá něco špatného, ale i tehdy když jedná neuváženě, když nedomýšlí, jaký dopad může mít jeho jednání na bližního. Na jedné straně nemáme být příliš úzkostliví, a proto se vystříhat i dobrého jednání, abychom tím někomu nezavdali příležitost ke zlému, vždyť i Pán pohoršoval farizeje, když uzdravoval v sobotu a stýkal se s hříšníky, na druhé straně se však máme varovat nevhodného chování, které by mohlo uvést ve zmatek lidi nevědomé nebo hledající.

My lidé totiž nebýváme tak originální, jak se domníváme. Aniž si to uvědomujeme, podvědomě napodobujeme druhé. Děti napodobují rodiče, i my dospělí se ve svém jednání vědomě nebo často i nevědomě řídíme nějakými vzory. Copak to nepozorujeme – nějaká populární osobnost se nějakým způsobem obléká nebo vystupuje – a celá generace se opičí po ní? Především média určují trendy, módy, smýšlení celých generací. To je naše lidská slabost. A tak jako člověk napodobuje, tak je zase napodobován těmi druhými. Tím způsobem se bohužel ve světě nešíří dobro, ale spíše zlo a především mravní a duchovní úpadek.

Apoštol praví: „napodobujte mne, jako já napodobuji Krista“. Ano, bez vzorů se neobejdeme.  Neobejdeme se bez osobností, které bychom mohli napodobovat v jejich postojích, v jejich smýšlení, v jejich jednání. A my takové osobnosti máme! Je jím především náš Pán. A jsou zde i jiné vskutku křesťanské osobnosti – můžeme čerpat z našich dějin – copak nemáme Sv Václava, Anežku, Zdislavu, všechny ty osobnosti, které neváhaly v dobách pronásledování nasadit své životy a svou existenci ze věc práva, spravedlnosti a víry? Je jen škoda, že o nich tak málo víme, že jejich existenci přecházíme mlčením! Když se budeme řídit opravdovými vzory, pak budeme i my vzorem druhým, a pak se skrze nás nebude šířit mravní zlo a úpadek, ale skutečná ušlechtilost, dobrota, čestnost, pravda a láska. A pak bude náš život jednou velkou oslavou Boha našeho Stvořitele, pak i my snad budeme vzory nejen pro svou současnost ale budeme svým příkladem působit i v budoucnosti, v životě generace, která přijde po nás.