Velikonoční 5.neděle (cyklus A)

V evangeliu jsme slyšeli úryvek z Kristovy řeči na rozloučenou, kterou pronesl při Poslední večeři. Srdce apoštolů i naše srdce je hluboce osloveno slovy našeho Pána: „ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Jdu vám připravit místo.“

Z těchto slov zaznívá pravda. Tak mluví jen ten, kdo ví, co říká. Slova, která pronáší, jsou slova ujištění, jsou spojena s naprostým nárokem na pravdu. Říká o sobě: „já jsem cesta, pravda a život“. Před Pilátem praví, že proto přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě. Pilát jej odbude posměšnými slovy: „co je to pravda?“ Pilátova otázka vyjadřuje nejen posměch, ale i bezradnost. Bezradnost před pravdou: je vůbec nějaká pravda, dá se pravda vůbec poznat?

Pravda staví před každého člověka určitý nárok: pravda zavazuje. Podle pravdy musí člověk žít.  Proto se lidé vyhýbají nároku pravdy. Dnešní člověk s předstíranou pokorou říká, že není žádný majitel pravdy. Ve skutečnosti se nechce sklonit před pravdou. Zříká se pravdy, aby si mohl žít podle sebe, ne podle pravdy.

Avšak dá se pravda nalézt? Co je pravda, ptá se Pilát. Měl by se spíše zeptat: kdo je pravda? A slyšel by odpověď: Bůh je pravda. A Ten, koho On poslal, Kristus je pravda.

Co znamená, že Bůh je pravda? Znamená to, že Bůh je absolutně dobrý, pravdivý a věrný. Je dobrý: pravda a dobro jsou neoddělitelné. Pravda je pro rozum, dobro je pro člověka. Nemůže být dobrem, co není pravda. Jenom tam, kde je pravda, tam je i dobro. Nikdo neprokazuje druhému dobro, kdo jej obelhává. Kdo z falešných ohledů před ním tají pravdu. Kdo druhému nechce říct třeba i nepříjemné věci, aby se ho nedotkl. Kdo druhému neřekne: jsi nad propastí. Jdeš k záhubě. Připravuješ se o spásu! Pravda a dobro nacházejí své nejvyšší naplnění v lásce. Láska – to je Dobro i Pravda. Láska, znamená uskutečňovat dobro v pravdě. Láska, ta pravá láska, miluje i přísným a náročným způsobem. Láska se nespokojí s tím, jen ofoukávat poranění, ale ona i řeže, když to musí být, působí i bolest.

Tak miluje Bůh. Bůh je láska. Proto miluje v pravdě a v dobru. A Bůh je věrný. To znamená, nikdy nás neopouští. Plní své sliby. Písmo praví, že Bůh je věrný, i když my jsme nevěrní.

Pravda a věrnost – To jsou dva spřízněné pojmy. Pravda se týká toho, co člověk říká. Věrnost se týká toho, co člověk slibuje, že je pravdivý ve svém jednání, že to, co slíbil, plní. V Bohu je pravda i věrnost. Bůh věrně splní, co slíbil. Ale splní i to, čím hrozí. Čtěme pozorně evangelium – Pán své učedníky ujišťuje o „místu v domě jeho Otce“, ale na jiném místě mluví také o místě, kde je pláč a skřípění zubů, kde oheň nehasne a červ neumírá. Nelze si z evangelia vybírat jen to, co se nám hodí, jako si dítě z koláče vybírá hrozinky. Ano, i varování musíme brát vážně – neboť Bůh je pravdivý a věrný, v tom, co slibuje i v tom, před čím varuje. A Bůh se nemůže mýlit, ani nemůže být oklamán. Ano, Bůh nemůže být nikým oklamán. Nemysleme si, že před soudem si něco ve svůj prospěch odůvodníme. Často klameme sami sebe, že si podsouváme lepší pohnutky a motivy. Sami před sebou se děláme lepšími. Můžeme oklamat samy sebe, Boha však neoklameme.

Bůh je Pravda a Láska. Můžeme mu důvěřovat, můžeme se spoléhat na Jeho slovo. Můžeme důvěřovat v Jeho pomoc a milosrdenství, v Jeho stálou ochotu odpouštět, ale musíme brát vážně také jeho varování, nesmíme si svědomí povrchně chlácholit. Povrchnost ke spáse nevede. Pán v evangeliu hovoří o cestě strmé a příkré, úzké a namáhavé, která vede k věčnému životu. Věřme Jeho slovům, těm, která působí útěchu a naději, i těm, která varují. Amen.