5. neděle v mezidobí, cyklus B

5. neděle v mezidobí /B/

V modlitbě Věřím první věta zní: „věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného“. Ve 4. eucharistické modlitbě říká kněz slova: „ Děkujeme Ti, Bože, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti a lásce“. Těmito slovy vyznáváme, že všechno, co existuje, vděčí za svou existenci Bohu. Fyzikové řeší otázku „velkého třesku“, filozofové kladou otázku, proč vlastně vůbec něco existuje, jaký má existence smysl, zda by nebylo lepší, kdyby nic neexistovalo. Křesťanská víra dává na tyto otázky jednoznačnou odpověď: Původcem existence je ten, kdo vždy existoval, protože je věčný, vše existuje, protože On to chtěl, bylo stvořeno Jeho slovem, Jeho tvůrčím příkazem, bez něho nebylo nic stvořeno.

Písmo svaté líčí stvoření světa symbolicky jako božskou práci v pořadí šesti dní, která ústí ve sedmý den odpočinku, který je symbolem věčnosti, kdy všechno tvorstvo nalezne svůj konečný cíl v Bohu. O každém z šesti dnů je řečeno: „A viděl Bůh, že je to dobré“. Každý tvor je svým způsobem dobrý a dokonalý. I to, co v přírodě, je pro nás lidi nepříjemné nebo i škodlivé, má v celku přírody své místo a svůj význam. Tak jako v uměleckém díle drobný detail sám o sobě nemá smysl, a není ani vzhledný, ani krásný, jeho význam je patrný, až při vnímání celku, tak je tomu i Božím tvorstvem. Jednotlivá nota, či akord v hudebním díle splní své poslání až v harmonii s ostatními, které předchází nebo následují, tak i Božím stvoření je vše uspořádáno do podivuhodné harmonie. Vzájemná závislost tvorů je Boží záměr: rozmanitost a nerovnost mezi nimi, nám říká, že žádný tvor si sám nestačí, že tvorové existují jen ve vzájemné závislosti, aby se navzájem doplňovali a sloužili jeden druhému.

Písmo ve svém symbolickém vyprávění o šesti dnech stvoření postupuje od méně dokonalého k dokonalejšímu, až dospívá k vrcholu, ke stvoření člověka: ukazuje nám tím, že v plánu Božím je člověk vrcholem Božího dílo, že vše je stvořeno pro člověka, jehož posláním je, v Božím stvoření objevovat a obdivovat velikost Stvořitele, jak to krásně ve své Písni bratra slunce sv František z Assisi:

Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,

Zvláště pak bratr slunce,

Neboť on je den a dává nám světlo,

je krásný a září velikým leskem,                                                             

vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,

Která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra, matka země,

 která nás živí a slouží nám

a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.

Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu

A služte mu s velikou pokorou.