Mezidobí 04.neděle (cyklus A)

Vzpomínám si, jak jsem jednou v Jinošově navštívil jednu devadesátiletou stařenku. Před sv přijímáním jsem jí přečetl úryvek z evangelia. Bylo to Osmero blahoslavenství, které jsme slyšeli v evangeliu. Po sv přijímání mi stařenka řekla: „to já znám nazpaměť od svých školních let.“ A souvisle mi recitovala celé Osmero blahoslavenství. „To my jsme uměli nazpaměť“, říkala mi.

Ano, Osmero blahoslavenství by snad každý křesťan měl znát nazpaměť. Vždyť je to vedle Desatera hlavní text pro náš život. Co vyjadřuje Osmero blahoslavenství? Vyjadřuje cestu ke štěstí. Vždyť „blahoslavení“, znamená šťastní, blažení. A každý člověk touží po štěstí. Sv Augustin praví výstižně: „všichni jistě dychtíme po tom, abychom žili šťastně, a mezi lidmi není nikdo, kdo by nesouhlasil s tímto tvrzením.“ Touha po štěstí je nám vrozena. Ano, sám Bůh ji vložil do našeho srdce. Bůh nás stvořil pro sebe, to znamená, Bůh nás stvořil pro štěstí. On je naše štěstí, naše blaženost. Písmo sv používá různé výrazy, aby vystihlo toto štěstí, ke kterému nás Bůh volá: věčný život, vstup do radosti Pána, vstup do Božího odpočinutí.

Osmero blahoslavenství nám ukazuje cestu k blaženosti. Osmero blahoslavenství je jádrem evangelia. Pokud Osmero blahoslavenství porovnáme s Desaterem, Desatero je základ, na kterém stojí dům, avšak Osmero je ten dům sám o sobě, dům, ve kterém se bydlí a žije. Můžeme říci, že křesťan je člověk, který zachovává Desatero, ale žije v duchu Osmera.

Jak žít v duchu Osmera? Není to duch opačný duchu doby? Copak neříká dnešní doba – šťastní jsou bohatí, kteří se umějí udělat oblíbenými, kteří umějí každé situace využít ve svůj prospěch?

Ježíšovo smýšlení je jiné. Říká: „blahoslavení chudí v duchu“ – to jsou ti, kteří jsou skromní, kteří si nezakládají na majetku, kteří jsou na něm srdcem nezávislí.

Říká: „blahoslavení plačící“ – to jsou ti, kteří nejsou lhostejní, k  utrpení a bídě druhých.

Říká: „blahoslavení tiší“ - to jsou ti, kteří konflikty neřeší násilím, ani fyzickým, ani psychickým, ani křikem a vyhrožováním.

Říká: „blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti“ - to jsou opět ti, kdo nejsou lhostejní, když vidí nespravedlnost, pošlapání lidských práv.

Říká: „blahoslavení milosrdní“ - to jsou ti, kteří rádi odpouštějí, tak jako odpouští Bůh.

Říká: „blahoslavení čistého srdce“ – lidé ryzího charakteru, lidé mravně ukáznění, bezelstní, bez postranních úmyslů, bez falše, vypočítavosti.

Říká: „blahoslavení tvůrci pokoje“ – kteří nejen sami žijí v pokoji a míru s druhými, ale kteří jej mezi lidmi svou aktivitou vytvářejí, kteří svým působením lidi stmelují a přivádějí k sobě.

Člověk by řekl, že lidé, kteří tak žijí a působí, budou u všech v oblibě. Avšak Osmero í blahoslavenství tuto domněnku vyvrací, když praví: „blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost“. To je osmé. Protože ti, kdo se budou stavět proti nespravedlnosti, kdo nebudou lhostejní vůči zlu, kdo se budou aktivně zasazovat pro práva Boží i lidská – ti sami budou často pronásledováni, a to nejen za totalit, ale i v běžném životě narazí na nepochopení, podezírání a odsuzování.

Osmero blahoslavenství je náročný životní program. Ale Pán těm, kdo jej žijí, slibuje přebohatou odměnu. Na prvním místě jim slibuje nebeské království. Ale také, již zde na zemi útěchu, dále jim slibuje, že dojdou spravedlnosti, že ti, kdo odpouštějí, sami naleznou odpuštění a milosrdenství, že ti, kdo vytvářejí pokoj, dojdou nakonec úcty a vážnosti u lidí. A jestliže přesto budou pronásledováni, Pán je vyzývá, aby nepropadli malomyslnosti, ale vyzývá je k radosti, k radosti nad velkou odměnou, která je čeká v nebesích.

Cesta Osmera blahoslavenství je cestou, kterou nás Pán učí svým vlastním životem. On byl chudý, nic neměl, ani to, kam by svou hlavu složil. On nebyl lhostejný, ale ujímal se bídy druhých, všude pomáhal, uzdravoval na těle i na duši. On byl milosrdný – odpouštěl i veřejným hříšníkům. Na druhé straně nikomu nepodkuřoval – ani velekněžím, ani farizeům, ani Herodovi, kterého nazval liškou, ani Pilátovi, kterému řekl do očí, že ten, kdo mu ho vydal, má větší vinu, než on – připomněl mu, že se chystá se provinit. Byl přímý, bez postranních úmyslů, a proto také vytrpěl pronásledování, až k nejpotupnější smrti na kříži. Svým příkladem nás učí cestě Osmera blahoslavenství, a ukazuje nám také, že tato cesta nakonec nevede ke zmaru, ale k pravému naplnění života. Vždyť Ježíšův život neskončil na kříži, ale vyvrcholil jeho Vzkříšením a Nanebevstoupením. Blahoslavenství, jak už jejich název prozrazuje, není cestou k čistě pomíjivému štěstí, ale k štěstí plnému a věčnému, k blaženosti.

   Desatero a Osmero blahoslavenství nám už zde na zemi zajistí život solidní, čestný, hodný úcty a na věčnosti, plnost života v nejhlubším přátelství s Bohem, kde nám všechny těžkosti a utrpení budou v nekonečné míře vynahrazena Boží láskou.