Velikonoční 3.neděle (cyklus A)

Prožili jsme s celým světem velkou událost- beatifikaci zesnulého papeže Jana Pavla II.  V Římě došlo snad k největšímu shromáždění v dějinách tohoto „věčného města“. A všichni tam shromáždění, ti kteří naplnili nejen náměstí před chrámem sv Petra, ale všechna přilehlá prostranství i diváci u televizních obrazovek cítili, co vyjádřil již při jeho pohřbu kardinál Ratzinger před 6 lety, že Jan Pavel II. stojí u nebeského okna a žehná nám.

Při dnešní mši sv jsme slyšeli slova prvního papeže, apoštola Petra, při jeho „korunovačním“ projevu v den Letnic, zástupům židů v Jeruzalémě: „Bůh Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, vzkřísil“. A vyjadřuje radost: „raduje se mé srdce a můj jazyk jásá“. Při beatifikaci připomněl dnešní Svatý otec slova svého předchůdce, která pronesl při své inauguraci: „Nemějte strach, otevřete, rozevřete své brány Kristu, otevřete brány svých srdcí, svých politických systémů, otevřete své hranice“. Ano, tehdy byly hranice mezi systémy, mezi Západem a Východem neprodyšně uzavřené. Dnes již takřka nejsou! Ale otevřeli jsme svá srdce Kristu?

V dnešním evangeliu jsme slyšeli, že učedníkům, kteří šli s Pánem do Emauz, hořelo srdce, když jim odhaloval slova Písma. Jakou roli hraje Písmo sv v našem životě?  Písmo sv je slovo Boží „živé a účinné“, slovo, které stále působí, kdo toto slovo čte s otevřeným srdcem, nachází v něm odpovědi na své otázky.

Vyprávěl jeden kněz z Itálie, že za ním přišel jeden muž a žádal o radu. Jeho žena se stala jehovistkou. Narodilo se jim dítě, syn, a otec ho chtěl nechat pokřtít, ale jeho manželka vyhrožovala rozvodem, jestliže bude pokřtěno. „Co mám dělat“, ptal se bezradný muž, „pokud dám dítě pokřtít, riskuji velkou krizi v rodině, možná i rozvod, a to nechci, na druhé straně nechat dítě nepokřtěné mi nedovoluje mé svědomí“. Kněz mu poradil, aby se vrátil domů, modlil se a hledal radu v Písmě sv. Po dni se vrátil a pravil: „nalezl jsem řešení. Otevřel jsem Bibli a můj zrak hned padl na vyprávění o ABRAHÁMOVI, a tam jsem četl, že když vzal svého syna Izáka, aby jej obětoval, nic neřekl své manželce“. Kněz pokřtil jeho dítě, které se stalo požehnáním pro celou rodinu.

My dnes napodobujeme Ameriku po všech stránkách: jíme hamburgery, pijeme coca colu, nosíme blue jeans, ale v tom podstatném ji nenapodobujeme: třeba v tom, že tam v každém domě mají svou rodinnou Bibli, která je umístěna na čestném místě. Novomanželé dostávají od rodičů novou rodinnou Bibli. Vpředu jsou nalinkované volné stránky, do nichž rodina zapisuje rodinné události – narození, křty, 1. sv. přijímání, biřmování. 

Jedna mladá žena vyprávěla knězi: „když mi zemřel manžel, cítila jsem se strašně opuštěná, sama s třemi dětmi. Myslela jsem, že to břemeno neunesu. Ale pak jsem objevila Bibli. To mě zachránilo. Stala se mou přítelkyní, mým doprovodem, když je mi smutno, položila jsem ji na prázdný polštář, na kterém kdysi spočívala hlava mého muže“.

Kristus jde s námi ve svém slově. Písmo sv je v našem životě zdrojem posily a světla. Aby jím skutečně bylo, je třeba, abychom se naučili Písmo sv meditovat. Pro meditaci Písma sv si zapamatujme tři kroky: vidím, žízním, chci.

Vidím – přečtu si nejdříve úryvek z Písma. Nemusí být dlouhý, stačí krátký. Při volbě toho, co budu číst, začněme od nejjednoduššího – třeba od evangelia sv Marka. Toto evangelium, které bylo sepsáno jako první, se také hodí, aby jako první bylo souvisle, meditativně přečteno.  To co jsem si přečetl, si zpřítomním. Představím si přečtenou událost, vžiji se do ní, představím si, že jsem jedna ze zúčastěných osob. Že jsem třeba ten slepý, který prosí: „Pane, ať vidím“. Já jsem ten, který touží vidět. Ptám se, co mi ten úryvek říká pro můj život? Zda vyjadřuje moji touhu vidět, co je očím skryté? Co mi to slovo říká v mé situaci?

Druhý krok  je „žízním“. Probouzím v sobě touhu. Žízeň po uzdravení. Volám s tím slepým „Pane, ať vidím“. Ať vidím, co je mi dosud skryté. Probouzím touhu po duchovním uzdravení, po odpuštění, po obrácení, po tom, abych dokázal, čeho dosud nejsem morálně schopen.

Třetí krok je chci. Než zavřu knihu, mám se rozhodnout. Mám si něco konkrétního „vzít před sebe“. Předsevzetí! Jak to přečtené přetavím do svého života.

„Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“, ptali se učedníci v Emauzích. Šli s Pánem, a nepoznali Ho, a přesto se v nich rozhořel nový plamen, když jim vysvětloval Písmo sv. V těch beznadějných, zarmoucených učednících se rozhořel plamen! A pak poznali Pána! A pak se vrátili do Jeruzaléma, vzali na sebe cestu zpět, aby si ten zážitek nenechali pro sebe, ale podělili se o něj s ostatními! Protože jim hořelo srdce! Ten, komu srdce hoří, si to, co mu roznítilo srdce, nemůže nechat pro sebe! Zcela spontánně se stane šiřitelem radostné zvěsti! 

I s námi jde Pán ve slovech Písma! I nám se může rozhořet srdce, když mu budeme naslouchat v Jeho slově!