Mezidobí 27.neděle (cyklus A)

„Konečně, bratři mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály“

Těmito slovy nás apoštol Pavel nabádá k křesťanskému životu, který je životem ctností. Co je to ctnost? Sv Řehoř z Nyssy říká, že ctnostný život spočívá v tom, že se stáváme podobnými Bohu. Ctnosti jsou ustálené postoje našeho rozumu a naší vůle, které se vyznačují pevností v konání dobra. Člověk, který má ctnost, koná dobro snadným způsobem, být dobrý, mu nedá velkou práci, nevyžaduje to od něho velkou námahu, protože dobře jednat je jeho „druhá přirozenost“. Podobá se člověku, který své řemeslo koná s fortelem – práce mu jde snadno od ruky. Tak jako na první pohled poznáme dobrého řemeslníka, který si ví rady, tak se pozná i ctnostný člověk – mravní správnost je pro něj samozřejmostí. A také radostí – dobře jednat mu působí radost. Není v něm žádná křeč.

„Mějte zájem o všechno, co je pravdivé“ – říká apoštol. Těmito slovy naznačuje, že základem každé ctnosti je zájem. Zájem o dobro. Zájem o Boha. Zájem o bližního. Kde není zájem, tam nemůže nic vzniknout. Ani ctnost, ani víra, ani náboženství, vůbec žádné dobro. Proč je tolik bezbožnosti mezi námi lidmi? Protože není zájem o Boha, o skutečnosti duchovní! Nelze proto pochybovat o tom, že mezi ctnostmi je na  prvním místě rozumnost. Rozumnost je první mezi tzv. kardinálními ctnostmi, nebo-li hlavními ctnostmi, které jsou základem všech ostatních, které se kolem nich seskupují. Rozumnost sídlí, jak už název prozrazuje, v rozumu, a to v praktickém rozumu. Vede nás k tomu, abychom při svém rozhodování „brali rozum do hrsti“, abychom se nenechali tolik ovládat emocemi nebo vášněmi, ale v každé situaci uvažovali o tom, v čem je naše pravé dobro a volili správné prostředky. Písmo sv nás vybízí: „ovládejte se tedy a na věci se dívejte střízlivě“, „člověk rozvážný dává pozor na své jednání“. Rozumnost je správné pravidlo jednání, říká již starověký filozof Aristoteles. Rozumnost je odvozena od moudrosti, která se na všechno dívá jakoby Božíma očima. O Slavnosti sv Václava jsme v prvním čtení slyšeli chválu moudrosti a napomenutí vládcům, aby se naučili moudrosti a neklesli. Král Šalomoun, když nastoupil na trůn, prosil Boha, aby „mu dal rozvážné, naslouchající srdce, aby rozlišoval mezi dobrem a zlem“. Takové naslouchající, rozvážné srdce měl náš sv kníže Václav, a proto se stal naším ochráncem a vzorem. Pravá rozumnost se projevuje naslouchajícím srdcem, srdcem, které naslouchá slovu Božímu, které si uvědomuje: Bůh je mé světlo a má spása, Boží slovo je světlem na mých životních cestách.

„Mějte zájem o všechno, co je spravedlivé“ praví apoštol. Spravedlnost spočívá v tom, že člověk dává každému to, co mu patří. Na prvním místě dává Bohu úctu, která mu náleží. Této části spravedlnosti říkáme zbožnost. Uvědomujeme si, že zbožnost je vlastně spravedlnost vůči Bohu? Že když konáme své povinnosti vůči Bohu, že konáme spravedlnost? Že být v neděli na mši sv není nějaký mimořádný náboženský projev, ale vlastně úkon spravedlnosti, který Bohu dlužíme? Nedivme se, že tolik nespravedlnosti, nečestnosti a nepoctivosti mezi námi lidmi, když nejsme spravedliví vůči Bohu!

Být spravedlivý, být čestný, být zbožný, není vždycky snadné, zvláště tehdy, jestliže prostředí je zaměřené proti těmto ctnostem, když lidé mají člověka čestného za hloupého, člověka zbožného za zpátečníka a zastaralého, bigotního a fanatika. Umět plout proti duchu doby je proto velkým požadavkem, který se klade nám křesťanům. K tomu je zapotřebí třetí kardinální ctnosti, kterou je statečnost. Statečnost nám dává pevnost a sílu v protivenstvích. Mučedníkům dodávala odvahu přemáhat i strach ze smrti a čelit zkouškám a pronásledování. „Hospodin je má síla a statečnost“ tak se modlili spravedliví všech dob. Tak se jistě často modlil i sv Václav.

Ale není to jen to vnější prostředí, s kterým musíme bojovat, není to jen lidský posměch, který musíme přemáhat, ale jsou to často i naše emoce, naše vášně, které se staví mezi nás a pravé dobro, které bojují proti našemu rozumu. Mírnost je mravní ctnost, která právě mírní naše vášně a emoce, která nás usměrňuje, abychom se nenechali strhnout příjemnými věcmi ze správné cesty, která zabezpečuje vládu vůle nad pudy a udržuje touhy v mezích počestnosti. Starý zákon často chvílí mírnost: „synu, nedej se strhnout svými touhami, a drž na uzdě své choutky“, napomíná Sirachovec. Mírnost je v Novém zákoně také nazývána umírněností nebo střízlivostí. Apoštol nás napomíná: „máme v tomto nynějším věku žít rozvážně, spravedlivě a zbožně“. V dnešním čtení také říká: „bratři mějte zájem o všechno, co je nevinné“. Má jistě na mysli i mravní čistotu, nevinnost a stud, kterému se vysmívá dnešní svět, jejichž základy se podkopávají již v dětských duších, ale které právě tvoří krásu a lesk čisté duše člověka a jsou známkou jeho důstojnosti a velikosti.

Ctnosti jsou postoje, které člověk nabývá výchovou a stálým úsilím a obnovováním mysli. Víme, že není pro člověka snadné udržet si mravní rovnováhu. Někomu se to zdá i nemožné. Požadavky ctností jsou pro někoho nedostižné. Ne však pro křesťana, který ví, že není sám. Že jej posiluje Boží milost. Který ví, že „Hospodin je mé světlo a má síla“. Každý však musí o milost světla a síly prosit, přijímat svátosti, spolupracovat s Duchem svatým. Kdo neužívá prostředků – svátostí smíření, eucharistie, svátosti biřmování, která je speciální svátostí posily v duchovním boji, ten se nesmí divit, že v duchovním boji podléhá a riskuje, že nedosáhne cíle, ke kterému je povolán.