Mezidobí 02.neděle (cyklus C)

Minulou neděli jsme slyšeli o křtu Páně v řece Jordánu a dnes jsme slyšeli o jeho účasti na svatbě v Káně Galilejské, kde Pán učinil počátek svých znamení. Tato událost je tak významná, že je obsahem druhého tajemství nových tajemství růžence světla. Veřejný život Pána začal tedy křtem a zázrakem na svatbě. Křest to je začátek nového života, svatba to je začátek života rodiny. A Pán ukázal, jak si cení rodiny, když začátek Jeho veřejného působení uskutečnil na svatbě. Vidíme, že Pán není nějaký odtažitý náboženský reformátor, který se vysoko vznáší nad oblaky, vzdálen od lidí a jejich běžného života. Naopak, Pán je mezi lidmi, stojí uprostřed nich, účastní se jejich života, sdílí jejich starosti a potřeby.

„Nemají víno“, říká Panna Maria. Tato věta je upozorněním a prosbou zároveň. Týká se něčeho hluboce pozemského – nedostatku něčeho, co není k životu naprosto potřebné, ale co přece jenom slouží k pohodě, k tomu, aby radostná událost nebyla zastřena něčím nepatřičným, trapným, aby na ni nepadl stín, který by ji společensky diskreditoval. Byl by to trapas, který by byl svatebčanům dlouho připomínán, kdyby uprostřed svatby došlo víno. A Pán pomohl, dokonce zázrakem. Ten, který odmítl na poušti proměnit kámen v chléb, aby nasytil svůj hlad, nyní proměnil vodu ve víno, aby svatba byla svatbou, aby počátek manželství byl šťastný.

Manželství je základem rodiny. Někdy je dobré vmyslit se myšlení protivníka, nepřítele, abychom pochopili, jaká nebezpečí nás mohou čekat. Pokusme se proto vmyslit se do myšlení démona, který v pekelném roji má na starosti zničení rodiny. Uvědomme si, že se jedná o bytost velmi inteligentní, která jedná systematicky. Aby zničil lidskou rodinu, tu základní buňku lidské společnosti, která je zdrojem všeho blaha a štěstí, jeho první útok bude směřovat proti manželství, které je základem rodiny. Proti manželství, které je nerozlučitelným spojením muže a ženy, proti tomuto manželství bude směřovat jeho útok. A protože démon je bytost inteligentní, ví, že frontální útok proti manželství je odsouzen k nezdaru. Jak tedy bude postupovat? Chytře, vždyť je to démon. Jeho útok proti manželství bude především směřovat k tomu, aby oslabil význam a roli manželství, tím, že jiným svazkům, které ovšem nejsou manželstvím, bude přiznávat stejná práva a privilegia jako manželství – třeba nesezdaným dvojicím nebo dvojicím stejného pohlaví.  A to se mu, jak víme, již podařilo. Povzbuzen tímto úspěchem postupuje dál. Jde mu především o to, aby relativizoval to, co je pro manželství konstitutivní – věrnost a nerozlučitelnost. Ďábel ví, jak na to. Jde především o to oslabit lidskou vůli. Jde o to pozměnit lidské smýšlení. Ďábel ví, že tak, jako výchova pro dobré manželství začíná již v raném věku, vštěpování vlastností počestnosti, pravdivosti, obětavosti, stejně tak, je třeba již od raného věku vštěpovat mladému člověku vlastnosti, které jsou základem rozpadu každého manželství. A ďábel ví jak na to: že je třeba mladým lidem od počátku vštípit, že sexualita není něco, co je spojené s odpovědností, věrností, a obětavostí, ale že je to věc zábavy. Tento postoj, který spočívá ve volných vztazích před manželstvím, je nejlepší přípravou na budoucí manželské nevěry a rozvraty. Může se snad někdo vážně domnívat, že člověk navyklý žít „volně“, neodpovědně, ve volných vztazích, podle svých nálad, otrocky poslušen pouze svých pudů, se po uzavření manželství jako mávnutím čarovného proutku promění v ukázněného, obětavého, sebe plně ovládajícího člověka? Zázraky se sice dějí, ale jsou spíše výjimkou. Zkušenost učí, že člověk i po uzavření manželství si podrží svůj dosavadní životní styl, a je-li to styl přelétavosti a neschopnosti se ovládat, bude tento styl i určujícím životním stylem v manželství.

S manželstvím stojí a padá rodina. Stojí a padá rodina, která je zřídlem života, rodina, ve které vyrůstají šťastní a charakterní lidé, ve které se klade základ pro další šťastné a harmonické rodiny, ve které povstávají kněžská a řeholní povolání.

Ďábel je strůjcem rozvratu. Ví, že rozvrat ve světě, je rozvratem. Ví, že církev, proti níž je zaměřeno veškeré jeho úsilí, stojí především na rodinách. Proto zničit rodiny, je jeho prvořadým cílem. Proto jeho politika spočívá v preferování všeho možného, jenom ne v preferování manželství, které je základem spořádané rodiny. Proto se gayové a lesby budou těšit všech možných privilegií, protože z jejich strany nehrozí nebezpečí, že by založili funkční rodiny, ve kterých si budoucí generace svojí typické a osvědčené postoje a role otce a matky. Víme, že mocnostem pekla se jejich strategie daří. Nedařila by se, kdyby nenacházela spojence v nás, lidech.

Pán posvětil manželství. Na počátku jeho působení stojí právě zázrak na svatbě. Chtěl tím podtrhnout význam a posvátnost manželství. Manželství, o kterém pravil apoštol Pavel, že je obrazem vztahu Krista a církve. Manželství, které má být následováním lásky, která je mezi Kristem a církví. „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil“ praví apoštol.

Příprava na manželství začíná již v dětství výchovou ke ctnostem: k obětavosti, čistotě a ukázněnosti. Ke krásnému a ideálnímu pojetí velikosti manželství, o kterém praví církevní učitel svatý Tomáš Akvinský, že manželství je nejvyšším přátelstvím mezi mužem a ženou. Žena byla v obrazném líčení Bible stvořena z žebra muže, aby byla blízká jeho srdci, toto líčení vyjadřuje Boží záměr s mužem a ženou, že mají vytvořit jednotu pravé lásky a tak se stát neodvolatelně jedním člověkem.

O manželství praví jedno přísloví: „manželství se uzavírají v nebi a žijí se na zemi“. Tato slova jsou odezvou slov Spasitele: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“.

Chceme tuto úvahu ukončit slovy papeže Božího služebníka Jana Pavla z jeho listu O rodinném společenství, kde cituje starokřesťanského autora Tertuliána, který praví: „jak dokážu vylíčit štěstí toho manželství, je spojuje Církev, sílí oběť, zpečeťuje požehnání, které ohlašují andělé, a uznává Otec?…. Jaké spojení: dva věřící s jedinou nadějí, jednou touhou, jedním způsobem života, v jedné službě: děti jednoho Otce, služebníci jednoho Pána! Nic je nerozděluje v duchu ani v těle, nýbrž jsou opravdu dav v jednom těle. Kde je jedno tělo je i jeden duch.“