Mezidobí 14.neděle (cyklus A)

Nelze popřít, že v oblasti vědy a techniky lidstvo učinilo velké pokroky. Naši denní práci nám zjednodušují různé vynálezy – kalkulačky, počítače, o velkém pokroku ve zdravotnictví a medicíně nemluvě. Jak je tomu však po stránce kultury, po stránce ducha? Šel i zde pokrok ruku v ruce s rozvojem vědy a techniky? Dalo by se čekat, že člověk, který získá všemi těmi vynálezy více času, se bude více věnovat své duši. Vidíme však, že nastal pravý opak. Lidé ochotně a nekriticky konsumují kdejaký brak v televizi, různých časopisech, v internetu. Ano, jsme obklopeni brakem, který vtíravě oslovuje instinkty, v médiích, v billboardech, ve všudypřítomné reklamě zasahuje do našeho života. Brak, který se neobrací na to, co je vyšší v člověku, ale na instinkty.

Apoštol Pavel v dnešním čtení hovoří o tom, že se člověk musí rozhodnout mezi dvěma skutečnostmi, mezi tělem a duchem. Říká: „když ve vás sídlí duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak probudí k životu i vaše smrtelné tělo, žijete-li však jak chce tělo, musíte umřít“.

Duch a tělo – to jsou dva různé principy. Tělo v pojetí apoštola, to není naše fyzické tělo, které je stvořeno Bohem, ale to je tělesná žádostivost, snaha žít jen pro tělesné rozkoše, žít jen pro tento svět. Tyto tendence jdou proti Bohu, jsou principem odvratu od Něj. Skutky těla podle apoštola v Gal 5,14 jsou „smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějství, nepřátelství, sváry, řevnivost, zlosti, hádky, různice, roztržky, závist, vraždy, opilství a hýření“.

Člověk, který se neovládá, upadá nejdříve do špatností vyjmenovaných na prvním místě: smilstvo, nečistota, chlípnost. Sv Tomáš Akvinský v Teologické Summě  se zamýšlí nad tím, co je zdrojem tuposti ducha. A dochází k závěru, že tupost ducha je dcerou smilstva a chlípnosti. Smilstvo, nečistota, chlípnost nejvíce upoutávají lidského ducha, že není schpopen vnímat vyšší hodnoty, hodnoty ducha. Člověk spoutaný nižšími pudy již nehledá svou velikost v Bohu, v přátelství s Ním, v duchovním životě, ale často ji hledá v esoterice, v magii, a to nakonec vede k satanismu – proto také apoštol mluví o modloslužbě a čarodějství. Vždyť zakladatel satanismu Crowley hlásal jako hlavní heslo tohoto směru: „dělej, co chceš, nikým se ve svých pudech nenech omezovat“. A to je logika dnešního světa, logika reklam, časopisů. Tato logika vede nebo nespoutanému sobectví, a z toho plynou další neřesti, které apoštol vypočítává: „nepřátelství, sváry, řevnivost, zlosti, hádky, různice, roztržky, závist, vraždy“.

Po této, můžeme říci litanii zla, apoštol jmenuje „ovoce ducha“. Jsou to: „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, skromnost, zdrženlivost“. Nejsou právě toto skutečnosti, kterých nejvíce potřebujeme, které činí náš život skutečně lidským a smysluplným?  A nejsou toto právě hodnoty, které nám v naší společnosti nejvíce schází. Dnes nám nechybí televize a kalkulačka, ale chybí nám pravá láska, a proto se nedostává pokoje, radosti a věrnosti, trpělivosti a laskavosti. Schází věrnost, protože se lidé od mládí nenaučili žít ve zdrženlivosti a sebeovládání, protože nezakusili tu zdravou hrdost ze sebeovládání a ukázněnosti. Proto se rozpadají manželství a rodiny, protože se lidé nenaučili se vymanit z toho začarovaného a zapeklitého kruhu smyslnosti a nečistoty.

Jak se vymanit, když tyto věci na člověka doléhají ze všech stran? Je třeba si uvědomit, že sebekázně dosáhne člověk jen za jedinou cenu, a tou je důsledně se vyhýbat příležitosti. Jiné cesty není!! Příležitost – to jsou podněty, které podněcují zlo. Pokud člověk nechce upadnout do špatnosti, musí se vystříhat podnětů k ní! Podněty, to jsou především společnost, která je prosycena špatným duchem. Kde vládnou špatné zásady. Že to nejde, vyhnout se špatné a lehkovážné společnosti? Že pak by člověk musel odejít někam na poušť a žít tam jako poustevník? Že by v dnešní době neexistovali lidé, se kterými je možné se stýkat na úrovni slušnosti a čistoty mravů? Jen je třeba si umět vybrat! A je také třeba mít to sebevědomí a tu jistotu, umět říci ne! Ano, říci ne, třeba s úsměvem, ale s jistotou, to odzbrojuje i sebevětšího posměváčka. Jen je třeba, abychom my křesťané tu jistotu v sobě měli. Ano, je třeba mít v sobě jistotu. A tu nám nemůže dát nikdo jiný, než Duch Sv. Pak jsou zde další podněty: televize, film, knihy, časopisy, internetové stránky. I zde potřebujeme mít jistotu přesvědčení, abychom dokázali takovými věcmi pohrdat. Sv Escrivá de Balaguer říká ve svém díle Cesta „se smilstvem nediskutuj, pohrdej jím“. Ano, to je ta správná hrdost křesťana, který je hrdý na to, že není změkčilcem, že není rákosem, který se kýve sem a tam podle větru doby, ale který pevně stojí na svých zásadách, na své cti a hrdosti. 

Svatí Cyril a Metoděj přišli do naší vlasti, aby naším pohanským, zdivočelým předkům hlásali evangelium a zasévali zde pravou kulturu ducha. Oni „získali láskou Kristu národ celý“. Oni kultivovali duchem celou tuto naši zemi. Tato kultura ducha je dnes ohrožena lživou kulturou smyslnosti, tělesné nevázanosti, požitkářství a konsumismu. Prorok Mojžíš kdysi pravil izraelskému lidu: „kladu před tebe život a smrt, Zákon nebo neposlušnost – a ty se rozhodni“. I pro nás platí tato výzva. I před nás je postavena volby. Musíme se rozhodnout!   Ale copak jsme se již nerozhodli? Copak jsme neobnovovali své křestní sliby při 1. svatém přijímání, při biřmování, při slavení velikonoční vigilie? V tyto dny se obracíme na naše věrozvěsty Cyrila a Metoděje s prosbou, aby nám pomáhali upevňovat naše křestní rozhodnutí, aby nám pomáhali budovat pravou kulturu ducha, aby nám vyprosili sílu plout proti duchu doby, abychom s pomocí Ducha ničili záludnosti těla o dokázali za všech okolností žít Kristovým duchem. Amen.