Adventní 1.neděle (cyklus C)

Boží soud.

Dnes začíná nový církevní rok. Je první adventní neděle. Snad se nám může zdát divné, že nový církevní rok začíná čtením evangelia o konci světa. Začátek a konec – jak to spolu ladí? Baže ladí. Náš život je orientován k určitému cíli. Smysl našeho života je dán cílem, k němuž spějeme. O jaký cíl se jedná. Je příchod Kristův, příchod ve slávě na konci časů. A pak nastane soud.

Co je to soud? Soud je Spravedlnost a Pravda. A pokud to neplatí vždy o soudu lidském, o soudu Božím to platí zcela absolutně. Soudu lidskému se člověk často vyhne, anebo je pro nedostatek důkazů zproštěn viny. Na druhé straně je někdy také odsouzen i nevinný. A nutno říct, nebývá to vždy ze zlé vůle. Člověk, i soudce podléhá omylu. Proto je také rozumné, že byl zrušen trest smrti, v případě trestu smrti, totiž omyl napravit nelze. Lidský soud je sám o sobě nedokonalý. Soudí pouze vnější jednání. Do srdce člověka nevidí. A proto odsuzuje viníka, který něco spáchal, aniž by přihlížel k jeho skutečným pohnutkám, k tomu jaký vliv na něho měla výchova, prostředí ve které žil a vyrůstal. A na druhé straně je krátký na člověka, který mnohokrát spáchal hřích ve svém srdci, srdcem vraždil, cizoložil, smilnil – ale pokud se nedopustil skutku, je před soudem lidským bez viny.

Jinak tomu bude se soudem Kristovým. Kristus je Pravda. Před Kristem, který je Pravda, bude s konečnou platností odhalena pravda o vztahu každého člověka k Bohu. Ano, bude odhalena pravda o vztahu. Tam nebude odhaleno, zda ten či onen člověk chodil do kostela nebo ne, ale jaký byl jeho skutečný vztah k Bohu. Tam bude odhaleno, jaký ten člověk skutečně byl. O překvapení nebude jistě nouze. Poslední soud jasně ukáže, až do nejmenších důsledků, dobro, které každý vykonal nebo opomenul během svého pozemského života, vyjeví však také všechna skrytá zla jeho srdce. Písmo praví: „všechno zlo, které špatní lidé páchají, je zaznamenáno, aniž o tom vědí, pro den, kdy Bůh nebude mlčet…“

Vidíme, jak liché jsou povzdechy všech těch, kteří si zoufají na spravedlnost či nespravedlnost ve světě. Zapomínají, že poslední slovo bude mít Spravedlnost a Pravda.

Poslední soud nastane ve chvíli Kristova slavného návratu. Jen Otec zná Jeho hodinu a den; on sám rozhodne, kdy má přijít. Skrze svého Syna pronese své konečné slovo nad celými dějinami. Bude to velká hodina dějin. Všechno to, co bylo dosud skryto, bude odhaleno. Bude vyjevena veškerá dějinná pravda, o každém člověku, o každé společnosti, o státu i církvi. Každý dostane svůj spravedlivý díl.

Varujme se však takových škodolibých myšlenek, které adresujeme svým neoblíbeným bližním „ však počkejte, však uvidíte“. Každý z nás bude mít starosti sám se sebou. Každému z nás spadne maska z vlastní tváře. Každý z nás pozná, zač se má stydět, jak velké jsou jeho dluhy před Pravdou, Spravedlností a především Láskou.

Jen Otec zná hodinu a den. Ano, Otec ani svého Syna nepověřil k tomu, aby lidem zjevil, kdy nastane den soudu. Čas od času se vyskytnou různí proroci – v uvozovkách, kteří budou vědět, kdy nastane konec světa. To jsou vždy jen lžiproroci, kteří klamou lid, před nimi varuje Pán, když říká: Nechoďte za nimi. Takoví lidé zakládají různé sekty, které jsou jen ke škodě pravé víry a těžce matou lidi. Pán nechce, aby se lidé zabývali jakousi prognostikou o konci světa, ale chce, abychom byli bdělí, protože neznáme den ani hodinu. „proto bděte a modlete se v každé době“ říká v dnešním evangeliu. Právě proto, že nevíme, kdy ten den nastane, máme být bdělí a připravení.

V čem spočívá ta bdělost a připravenost? Pán praví: „dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi“. Dejte si pozor – říká. To je to první, co nám doporučuje, dát si pozor. Opakem je nepozornost, kdy člověk nevěnuje pozornost sám sobě, svému stylu života, nepřemýšlí o svém jednání, žije si bezstarostně ze dne na den. Pán nás upozorňuje na to, že když lidé budou tak bezstarostně žít, až zapomenou na to, že by mohl přijít, tu znenadání ten den nastane, že přijde jako zloděj v noci.

Dávat si pozor – to znamená reflektovat stav své duše. Znamená to nežít v hříchu. Člověk je sice tvor slabý, a hříchu se bohužel dopouští, ale je hluboký rozdíl mezi tím, zda člověk ze slabosti upadne do hříchu, nebo zda člověk ve hříchu žije. Takovému stavu říkáme habituální hřích, je to stálý stav, kdy člověk žije třeba v nějakém nedovoleném vztahu, nebo kdy člověk se trvale oddává nějakému hříšnému návyku. Taková situace představuje vzhledem k věčnému životu smrtelné nebezpečí, člověk, jehož v takové situaci zastihne den Pánova příchodu – ať už tím dnem myslíme jeho příchod na konci času, nebo naší osobní smrt, den naší smrti – zkrátka věčný úděl takového člověka je vážně ohrožen.

Dejte si pozor, abyste mohli obstát před Synem člověka. Při svém prvním příchodu přišel na svět jako Spasitel, nepřišel svět soudit, ale spasit. Přišel v mírnosti, přišel jako dítě, přišel zvát, volat, burcovat, zachraňovat. Při Jeho druhém příchodu tomu bude jinak. Přijde jako Soudce. Nyní žijeme stále ještě v období, kdy se na Něho obracíme jako na svého Spasitele. Tomu období mezi prvním příchodem a druhým příchodem, nazývá proto Písmo sv „dobou příhodnou“, „dnem spásy“. „Teď je totiž „doba příhodná, teď je den spásy“, teď se stále ještě můžeme ucházet o spásu, teď se stále ještě můžeme Kristem nechat spasit. Teď je den, kdy můžeme pracovat o své spáse, ale přijde noc, kdy nebudeme moci nic činit.

Pán nás vybízí, ano varuje: „aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi“. Jinými slovy varuje nás před vším, co by nás mohlo pohltit. To mohou být ty závislosti na alkoholu, drogách, to jsou ty pozemské starosti, které nás pohlcují, tím že zcela upoutávají naši pozornost, že nás stále vážou na sebe. To je všechno to, co způsobuje, že zapomínáme, že přestáváme být bdělí a připravení.

Jsou to nejen nestřídmost a opilství, které nás mohou pohltit, ale jsou to i pozemské starosti. A právě v této adventní době. Je to paradox, nebo snad i lest našeho nepřítele, že doba, která by měla být tou nejtišší dobou, dobou rozjímání a niternosti, se stává dobou horečného shonu. Všude ze všech stran na nás útočí reklamy a nabídky: toto musíš mít, to ještě koupit. Stačí na to naše úspory, nemusíme si vzít úvěr, budeme to schopni splatit? To jsou otázky, které nás zatěžují a pohlcují? Místo, abychom si spíše kladli otázku: musíme to mít? Musíme si právě tímto darem naklánět srdce našich blízkých? Nečekají oni právě na něco jiného, na kousek našeho srdce, na náš čas, který jim budeme schopni věnovat?

Ať vaše srdce nejsou zatížena – vybízí nás Pán. Nepřišel jsem na svět proto, abyste se zatěžovali starostmi, jak oslavíte svátky mého Narození. Přišel jsem proto, abych vám přinesl svobodu, svobodu srdce, svobodu dětí Božích. Svobodu těch, kterým láska, radost a pokoj srdce zcela stačí. Přejí vám požehnaný advent.